Tvé vzkazy na zaprášených dveřích tam jen tak zůstaly dál.
Nevyřčeny, nezodpovězeny.
Jsi tak hrdá na svoji dceru
jíž pozdrav pro Tebe ztratil veškerou cenu.
Jsi tak chladná.
Nelítostná.
To jsi ty,
má matko,
ta nelidská zapšklost
mistryně provokace,
plýtvání hořkostí
JSI MÁ ŽIVOTNÍ ISNPIRACE!
Nechť má ochota o Tobě mluvit mi zaplatí zlatem
se vší úctou, matko,
k těm "báječných" letem.
Zda-li jsi ronila slzy pro své pravdy?
Opravna lží a křivd
je nyní už neslepí dohromady.
,,Jen duševní chudák se k boji staví bez lidskosti." Kirsten Vaams
Categories:
Ze života
