Pri chvilkovem brouzani na mnou zapomenutem facebooku jsem narazila na docela zajimavy odkaz. Kdejakej Waka Flocka - pravdepodobne nejakej DOPE shit Fella (vlastne je to vetsi sympatak nez takovej Snoop Dogg) dava zivotni nadeji hulicum.
Kdo si jinak muze - krome Nizozemcu - legalne vydelat na marihuanne? Mimo jeji distribuci samozrejme...
...existuje i moznost privydelat si milion korun rocne balenim speku.
Kazdy prece vi, ze je existuji nepsana pravidla huleni:
1) nepokrades
2) nezhulis sam kdyz jsou kolem tebe lidi
3) brko se nepodava zhasnuty
4) kdo bali, ten odpaluje
no a tech pravidel je vlastne podstatne mnohem vic (a vsechna se dozvidam od pritele - obcas se sama sebe ptam, jestli si je nevymysli? Ale kazdopadne davaji smysl). Waka Flocka ma asi tezkej problem se vzhledem svych zilek (coz je vlastne dalsi pravidlo "hnusny brko neubalis" nebo tak nejak), protoze se jasne provaril na vlastnim Instagramu.
Shani cloveka, ktery mu bude tak 20krat denne balit blunty. Staci jen postnout fotku poctive ubalenyho speka a pripsatk k nemu hashtag #ICanRoll.
Libovy ne?
Plat 50 tisic papiru rocne. Plus nejaky ty premie...stravenky a tak, znate to.
Zdravim z Novosibirsku!
Ocista meho vedomi a nove nabyte duvody k tomu se v sobe najit v podstate probihaji mnohem hlubokomyslneji nez jsem puvodne zamyslela. Zasrana ruska kosa, neocenitelna priroda, stesk po domovu a i celkove po tom, co jsem slozila posledni dil sve rodiny mi vkradly myslenku, ze ty kybly ruske majonezy a celkove muj pivni zpusob zivota by mel po prijezdu trochu nabrat jine obratky.
Vim, ze ja, stejne jako drtiva vetsina z vas, mame fakt ubohou tendenci k tomu si k necemu pomalu dojit, obzvlast k plochymu brichu (ktery se odklada permanentne na pul roku dopredu). Porad se tak nejak ukajim myslenkou, ze se to nejak zhubne samo, pri stresu. A i kdyz ho mam v tehle dobe vic nez maj cikani davek, tak o to vic se staram o to, abych ve stresu nemela jedinou chutovou bunku. Exoticka chut vlastni rodne Rusi mi naschval nabizi pozoruhodne poznatky nejen v rozdilu klimatu, kultury a spolecnosti, ale i jidla. No a zkratka je ze mne jedna velka tlusta spokojena krava, kterou chytne tezka nespokojenost, az se bude s nadavkami, modlitbami a prosbami soukat do dzin, ktere si nechala v Praze. Sadlo ve dvou stupnich nad nulou mi tadz v podstate umoznuje se pohybovat lepe a bez klepavky narozdil od me 38kilogramove sestry, ktera si jeste sbalila na Sibir jen kozenkovou hnedavou bundynecku po pas. Ale Praha je Praha, a v Praze do dubna zadnej snih nebude.
Takze se asi zacnu hejbat.
Muj pritel je aktivni ve workoutu a zaklada si na zvedani dvaceti kil mnohem vice nez ja na pouhe koukani na pulkilove cinkz, ktere se mi valeji uplne vzadu ve skrini. Rad me hecuje k nejakym zvedackam, sed-lehum a podobne, i kdyz to kategoricky pokazde odmitnu. Je mi proste trapne pred nim cvicit, protoze s posilovanim to mate jako s rizenim auta - i kdyz vam autoskola vyda (at uz s odrenyma usima, ulevou od vecnyho vzteku instruktora nebo ciste jen protoze jste dobra a zaslouzila jste si ho) ridicak, tak stejne vam do toho ti chlapi budou uplne pokazdy kecat.
A tak jsem - stale pri sve neschopnosti si preridit vnitrni hodiny o pet casovych pasem - u ponocovani nasla docela alternativni a docela prijatelny zpusob, jak zvladnout cviceni.
Protoze kdyz to posere jeden, tak i ten druhej dostane na drzku. Treba i tou dvacetikilovou cinkou.
